7. 3. 2019
Ve snu jsem viděla dvě asi pětiletá děvčátka. Obě se na mě usmívala. Najednou se jedno rozběhlo ke mně a objalo mě. Potom jsem se najednou ocitla v dětském pokoji, kde leželo malé, asi šesti- až sedmileté děvčátko. Náhle vešel do pokoje otec a zavřel za sebou dveře. Když ho dívenka uviděla, zmocnil se jí strach, protože už věděla, že jí jde ublížit. Že jí zase bude dělat ty zlé věci. Vylekaně bezmocně ležela a … Bůh mi dal na chvíli pocítit její bolest a strach. Bylo to hrozné.
Ježíš řekl: „Barličko, ukázal jsem ti utrpení i takovýmto způsobem týraných dětí. Ta dvě děvčátka, co jsi viděla, byla také z těch dětí. Přišla ti poděkovat za to, co pro ně děláš.“
Valentín zjistil, že mu zmizela kýla. Zavolal mě, abych se i já podívala, jestli se nemýlí. Kýla skutečně zmizela. Pán Ježíš k němu promluvil: „Valentíne, tvým nachlazením se všechno zkomplikovalo a dostali jste se do neřešitelné situace. Operace se musí posunout a vy musíte zanedlouho odcestovat do Rotonda, proto jsem se o tebe postaral já. Operaci jsem oddálil.“
8.3. 2019
Byla mi ukázaná má dcera Majka a potom jsem slyšela hlas, který zvolal: „To jsou tři andělé, kteří ji chrání,“ a byla mi ukázána jména tří andělů. Když jsem se vzpamatovala, jména jsem zapomněla. Ježíš řekl: „Ano, Majka dostala tři anděly. Jejich jména nejsou důležitá, ale to, že ji chrání. Připravuji ji pro svůj plán. Potřebuje větší ochranu. Připravuji ji pro budoucí poslání.“
9.3. 2019
Dnes mi vyprávěla Majka svůj sen: „Kráčela jsem po dálnici. Byla jsem z toho vystrašená a zmatená, dumala jsem nad tím, jak se odtud dostanu. Cesta byla široká, svítilo slunce, kolem příroda, tráva a plevel rostoucí kolem cest se nehýbaly, žádný vítr, ale i tak jsem v duši cítila, že jsem na špatném místě a nesmím tam jít. Byla to jednosměrka. Nemohla jsem se otočit a vrátit, protože neznámou silou jsem byla nucena kráčet vždy jenom kupředu. Za mnou šel pomalým krokem muž, o kterém vím, že žije v cizoložství. Strašně ďábelsky se na mě díval, byl přepásán nějakým jakoby kovovým opaskem, o kterém jsem měla poznání, že se nedá odepnout, že nejde sundat. Přede mnou kráčel jiný muž, který se vždy ďábelsky pootočil a kontroloval, jestli postupuji kupředu. Byla jsem hrozně stísněná a vystrašená z těch dvou a z nemožnosti opustit tu cestu.
Po cestě kráčely i dvě starší ženy, přítelkyně. Povídaly si a nic netušíc se blížily k místu s houštinou, kde se skrýval jakýsi chlap, který chtěl jednu z nich zavraždit. Jakmile se přiblížily k jeho úkrytu, silou mysli je zhypnotizoval, takže nemohly utíkat a ani nijak klást odpor. Tu, co chtěl zabít, v momentě podřezal, že jí téměř odpadla hlava od těla, a zavraždil i její přítelkyni, protože byla nežádoucím svědkem. Chvíli jsem prožívala pocity i bezstarostný rozhovor těch žen, nejprve jedné, potom druhé, samé prázdné světské řeči. Pak jsem se ocitla v těle vraha a kula pikle, jak tu ženskou sprovodím ze světa.
Potom jsem se ocitla v nějaké malé kapličce, ve které stála mladá věřící dívčina. Udiveně, ale i celkem se zájmem se rozhlížela po kapličce. Najednou jsem se ocitla v jejím těle a prožívala jsem, co prožívala ona. Měla jsem v jejím těle touhu brát víru vážněji a něco ve svém životě změnit. Slyšela jsem hlas, který mi říkal, že se mám denně modlit dva růžence ke Svatým ranám. Vyšla jsem ven a uviděla jeskyňku s ukřižovaným Ježíšem. Hleděla jsem na něho, přemýšlela o tom růženci, chtěla jsem trochu rozjímat, ale najednou mě chytil kolem ramen nějaký mladý muž, začal mě rozptylovat, tahal mě od jeskyně pryč a v jednom kuse mi vyprávěl, jak se mu líbím. Byla jsem na chvíli i tím mladým mužem, dívka se mi velmi líbila a chtěla jsem ji jenom pro sebe. Řekla jsem jí, ať nepřemýšlí nad takovými bludy, že nás čeká krásný život ve městě.
Pak jsem byla jiný chlap, krátkovlasý blonďák, který si se svou ženou vymyslel, jak by měli další dítě. Protože jsem byla v něm, myslela jsem jak on. Měli jsme jedno dítě a druhé nepřicházelo, proto mě napadlo, že půjdeme na místo, kde se konají orgie, a tam si vyhlédneme někoho na oplodnění. A tak jsme i udělali. Vešli jsme do nějakého butiku, kde byly dětské knížky, oblečení atd., ale když jsem se pořádně porozhlédla, zjistila jsem, že je to jenom kamufláž. Ve skutečnosti toto místo sloužilo k orgiím. V zadních místnostech byly další místnosti, kde byly sedačky, naoko pověšené obrazy, všude se hemžili nazí muži a ženy. Viděla jsem i ženu, která byla vlastně muž se ženskou tváří, a právě toho si tento pár vybral na oplodnění. Najednou jsem se při tomto aktu ocitla v těle této ženy. Čekala jsem, kdy už to skončí, protože se mi z toho dělalo zle, a šla jsem zvracet. Všude byl zápach, špína a nepořádek. Můj muž to všechno sledoval. Najednou jsem se ocitla i v jeho těle a měla jsem jeho pocity a myšlenky. Byla jsem spokojená, že už to má moje žena za sebou, že to proběhlo rychle, už jen čekat, jestli otěhotněla. Na chvíli jsem se znovu ocitla v těle jeho ženy, rychle jsem se oblékla a utíkala ven, kde jsem zvracela, protože mi bylo z toho všeho zle a cítila jsem se jako špína. Vyčítala jsem svému manželovi, k čemu mě to donutil, vždyť pokud mám otěhotnět, tak bych otěhotněla i s ním, vždyť už jedno dítě máme. Jak jsme se tak hádali, všimli jsme si, že nám nějaký holohlavý chlap krade auto, tak jsme museli jet domů autobusem. Viděla jsem, jak řidič autobusu zastavil na parkovišti vedle ústavu pro postižené a ohlásil povinnou přestávku.
Když jsem vystoupila z autobusu, najednou jsem se ocitla v tom ústavu. Byli tam jenom dospělí lidé. Tváře měli znetvořené prapodivnými grimasami, řehtali se, šklebili, slintali, někteří byli na vozíčku, cítila jsem z nich zlomyslnost a výsměch vůči lidem z autobusu. Viděla jsem, jak se ta žena, co chtěla otěhotnět, pořád hádala se svým mužem. Křičela na něho, co že si to vymyslel za hloupost, jaký hnus, co to bylo za nápad, že kdyby měli víru v Boha a vložili to do jeho rukou, určitě by normálně otěhotněla a nemuseli by jít na to hnusné místo. Pak jsem uviděla mezi postiženými mladou ženu, která myslela jenom na sex. Chvíli jsem byla také jí. Se smíchem jsem se oddávala chlapům z ústavu na kdejakých podivných místech, starých vyřazených matracích, jako bez rozumu, jako zvíře, dělala jsem hrozné věci, byl to hnus. Ta žena toho neměla dost, stále na někoho číhala.
