LISTOVÁ KRAJINA je mnohem, mnohem dál. Také se dělí jako květová na další krajinky, a to podle druhů listů. Je tam už méně světla a fouká tam vítr. Žijí tam opice a dinosauři a ještě nějaká zvířátka. Dušičky tam mají domy z listů a také šaty i boty mají z listů. Už tam není takové teplo. V této krajině roste málo druhů květů.
STONKOVÁ KRAJINA je ještě dál. Fouká tam ještě silnější vítr a je téměř beze světla. Dušičky tam mají obyčejné domy ze stonků a také oblečení tam mají ze stonků. Žijí tam hroši a někdy tam přijdou z listové krajiny i opice. V této krajině se nic netřpytí a roste v ní deset druhů květů.
NEKTAROVÁ KRAJINA je nejdál. Panna Maria mi řekla, že je velmi, velmi daleko, že je tam nejsilnější vítr a není tam světlo. Nic se tam netřpytí a dušičky tam mají jenom úplně obyčejné domy a také šaty ze suchých včelích plástů. V této krajině žijí tučňáci a lední medvědi a je tam jenom pět druhů kvítků.
Babi, a víš co mi Panna Maria ještě povídala? Říkala mi, že v nebeském království je celkem dvacet dva krajin a že na konci světa jich bude padesát. Že květová i listová krajina se budou ještě dále rozrůstat o další krajinky. Stonková a nektarová krajina se budou rozrůstat do šířky a délky. Ty se nedělí na další krajinky. Babi, poslední dvě krajiny jsou smutné, ale dušičky jsou tam šťastné, protože jsou spasené a vědí, že si to zasloužily. Už je nic nebolí, nejsou hladové, nejsou žíznivé, jsou to krajiny pokoje a lásky. Všichni se tam mají rádi a radují se. A víš co, babi, všechny rodiny, co jsou v nebeském království, se i potkávají, a to vždy, když má nějaký svátek Ježíšek nebo Panna Maria. Dušičky z listové, stonkové ani nektarové krajiny nemůžou chodit po celém království, ale když je svátek, andílci je přivážejí na vozech a na kočárech z celého nebe do květové krajiny k palmám, které jsou u moří. Pod palmami jsou velké hostiny a je tam velká radost.“ Zeptala jsem se jí: „Viktorko, a proč ta rodinná setkání jsou jenom pod palmami?“ Podívala se smutně na mě a řekla: „Proto, babi, protože dušičky z listové, stonkové a nektarové krajiny nemůžou vidět květové království, jenom ta moře. Květovou krajinu nikdy neuvidí.“ Najednou se usmála a zvolala: „Babi, já ti neřekla, že jsem už byla na takové velké oslavě, kde se všechny rodiny potkaly. Úplně jsem na to zapomněla.“„Kdy?“ zeptala jsem se. „No přece na oslavě Neposkvrněného Srdce Panny Marie.“ Byla jsem překvapená a dál jsem se ptala. „Viktorko a potkala ses tam s někým z naší rodiny? Například s rodiči dědečka nebo s mým tatínkem nebo…?“ „Ne,“ odpověděla, „ale seděla jsem za stolem na obrovské nekonečné louce s nekonečným počtem dětí. Bylo jich, babi, tolik. Na stolech byly ubrusy jako ze živých květů a na každém z nich jako ozdoba stáli živí barevní pávi. Pávi se v nebeském království stále používají jako ozdoby, protože jsou to nejhezčí ptáci v nebi. Jedla jsem samá chutná jídla, která andílci roznášeli na květinových podnosech.“ „A kdo byly ty děti?“ zeptala jsem se jí. „Panna Maria mi říkala, že ty děti jsou má rodina. Byla jsem tak šťastná, babi. Nechtěla jsem se vrátit na zem. Vždy, když jsem v nebeském království, nechci se vrátit.“
7. 4. 2018
Nechápala jsem jednu věc. Jak to, že mi Viktorka vyprávěla, že budu mít vlasy po kolena, a teď říká, že je budu mít až po kotníky. Pán Ježíš nám to vysvětlil a vysvětlil nám i jiné věci, kterým jsme nerozuměli. Řekl: „Je to tak. Na vlasech jsem vám chtěl ukázat, že lidé, dokud ještě žijí na zemi, můžou svým životem stále získávat zásluhy a podle nich další a další odměny. Je to jenom na jejich svobodné vůli. Dlouhé vlasy mají mé velké světice. Vítr, který Viktorka zmínila, v krajinách skutečně je. Čím je krajina vzdálenější, tím je tmavší a chladnější. I květů je v krajinách, o kterých mluvila, málo. Šaty jsou v těchto krajinách z přírodních jemných materiálů podle toho, kde duše žijí. I stavební materiály jsou buď z listů, stonků nebo ze včelích plástů. Čím je krajina vzdálenější, tím jsou i domy obyčejnější. Děti, se kterými Viktorka jedla na oslavě mé Maminky, byly všechny vaše adoptivní děti.“
17. 4. 2018
Pamatuji se, jak mi Viktorka vyprávěla, že Panna Maria jí říkala, že na zoubkách bude mít otisky květů a jazyk rozdělený na růžovou a bílou polovinu. Vzpomínám si i na to, co jí bylo řečeno, že když olízne zmrzlinu, tak na tom místě zůstane kvítek. Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Dnes nám to Pán Ježíš vysvětlil: „Otisky květů na zoubkách znamenají to, že tam, kde se její zoubky něčeho dotknou, zůstane otisk květu. S jazykem je to tak: lidé, dokud žijí, šíří svým jazykem dobro i zlo. Jazyky v nebeském království mají duše rozdělené na dvě poloviny, na růžovou a bílou. Růžová představuje dobro, které člověk na zemi jazykem šířil. Bílá polovina je očištěné zlo v krvi Beránkově. Celý růžový jazyk mám jenom já a moje Maminka.“
Pán Ježíš to vysvětlil takto: „Jestli se dá člověk pokřtít těsně před smrtí, jeho hříchy jsou smyté, ale tresty ne. Jestli je spasený, nebo ne, záleží na úmyslu, proč se dal pokřtít. Jestli to udělal proto, že ve mě uvěřil a kajícně lituje všech svých hříchů, nebo to udělal jen ze strachu, pro jistotu, nebo aby udělal radost blízké osobě. Jestli se dal člověk pokřtít proto, že ve mě uvěřil a lituje svého dosavadního života, bude spasen, ale nedostane se do té nejlepší krajiny, ale do té nejhorší. Jestli se dal pokřtít jenom ze strachu, pro jistotu, nebo proto, aby mu již blízcí z jeho okolí dali pokoj, budou jeho hříchy smyté, ale hned na to páchá těžký hřích podvodu. Spása duše takového to člověka je nejistá. Záleží na tom, jaké hříchy během svého života napáchal. Duše takového hříšníka může být i zatracena.“
Pán Ježíš ještě dodal: „Lidé si špatně vysvětlují podobenství o nádenících na vinici. To není podobenství o odměně, ale o spáse duší. Každá duše, která je spasena, dostane odměnu podle svých zásluh. Vlasy, šaty, palác i krajinu, ve které bude ve věčnosti žít, dostane podle toho, jak žil člověk na zemi, jak byl blízko Boha. Všechno je podle zásluh.“
