21.8.2019
Měla jsem takový sen. Viděla jsem muže, jak sedí v limuzíně a směje se. Přišel k velkému majetku, ale nečestným způsobem. Ježíš řekl: „Ta limuzína představuje bohatství, ze kterého se tak raduje. Smál se, protože si myslí, že teď si začne užívat. Ale já s ním mám jiné plány.“
Viděla jsem i mladou ženu s napíchanými rty a upravenými prsy silikonem. Úmyslně měla velký výstřih, aby ji všichni obdivovali. Myslela si, že je krásná, ale opak byl pravdou. Ježíš řekl: „Ta žena patří k lidem, kteří nejsou spokojeni s tím, jak je jejich dobrotivý Bůh stvořil. Proto si vylepšují svůj vzhled různými plastickými operacemi a pyšní se tím, že oni to umí udělat mnohem lépe. Místo přirozené krásy ze sebe vytvoří kreaturu a myslí si, že jsou krásní. Je to jako s květy. Umělé květy nikdy nebudou tak krásné a dokonalé jako živé. Lidé, kteří se takovýmto způsobem vylepšují, jsou většinou velcí egoisté a narcisté dbající o svůj vzhled, ale na duši zapomínají. Uvnitř jsou prázdní. Starají se jenom o svůj obal a nedokážou přijmout Boží vůli. Před takovými lidmi si dávejte pozor.“
23.8.2019
Jedna naše členka ze Společenství a její manžel velmi touží po děťátku. Mají už dva syny, ale chtěli by ještě třetí. Prosila Valentína, aby se zeptal, co mají udělat, aby jí ho Pán Ježíš požehnal. Ježíš jí vzkázal: „Ať zasvětí své děťátko ještě před početím. Děvčátko mé Mamince a chlapečka mně a ať řekne: Staň se Boží vůle.“ Pak dodal: „A ty, Valentíne, přinášej za ni oběti.“
24.8.2019
Ve snu se mi ukázala duše ženy, kterou jsem vysvobodila z očistce. Přicházela jsem spolu s ní do krajiny, která jí byla přidělená. Kráčela přede mnou a já za ní. Měla oblečené úplně jednoduché šaty pískové barvy. Vlasy měla řídké, sahající pod ramena. Pomalu jsme přicházely k velkému obytnému domu, před kterým se na chvíli zastavila. Najednou z něho začaly vybíhat duše a s láskou ji přivítaly. Mnohé ji objímaly, mnohé líbaly, jiné k ní mile promlouvaly. Po tomto krásném uvítání jsme vstoupily do domu a vystupovaly po schodech na místo, které jí bylo určené. Nejdříve jsem si myslela, že vejdeme do bytu, ale nebylo to tak. Vešly jsme do celkem malinkého pokojíčku, uprostřed kterého stála jednoduchá dřevěná židle. Ta místnost byla jen omítnutá a jakoby jenom omítnutá byla i celá budova, do které jsme vešly. Nebyly tam žádné barvy, všude jsem vnímala jenom barvu písku. Začala jsem uvažovat, kde jsem? A najednou jsem dostala poznání, že jsem ve stonkové krajině, na těch horších místech. Pak jsem slyšela hlas: „Nedostala dům, jenom tento pokojík.“ Já jsem smutně odpověděla: „Pro tuto duši se nedalo víc udělat. Hlas mi oznámil: „Ale Ježíš říkal, že dalo.“ Po těchto slovech jsem zůstala velmi smutná.
Pán Ježíš řekl: „Barličko, i takhle vypadá nebe. Vyprovázela jsi duši ženy do stonkové krajiny. I takhle žijí duše ve věčnosti. V nebeském království jsou i celkem obyčejné domy, ale navzdory tomu jsou tady duše šťastné, protože žijí ve společenství, kde se mají všichni rádi. Slyšela jsi hlas, který ti řekl, že se dalo této duši víc pomoct. Chtěl jsem poukázat na to, že lidé mají za své blízké stále přinášet oběti, protože jenom tak jim můžou vylepšit jejich životní podmínky v nebi.“ Pán Ježíš řekl i toto: „Barličko, vidím, že často přemýšlíš nad tím, jak si duše zařizují své paláce a domy. Vysvětlím ti to. Duše v nebeském království nemají svá obydlí zařízená jako lidé na zemi, kde mají samé haraburdí, ale ve svých palácích a domech mají jenom to nejnutnější. Duše v nebi jsou velmi skromné a pokorné, proto si ze svého katalogu vybírají to, co potřebují, a nesoutěží navzájem, kdo to má hezčí nebo kdo má víc. Lidé na zemi jsou obklopeni nábytky a květy jsou jenom doplňkem. Na věčnosti je to naopak. Duše jsou obklopené překrásnou přírodou a žijí ve společenství, kde panuje pokoj a láska.“ Pak mi byly ukázány i další duše, kde se nacházejí v nebi a v jakých krajinách žijí.
25.8.2019
Dnes se mi ukázal Trojjediný Bůh v celé své kráse a skrze jeho oko jsem viděla děti. Pak se mi ukázalo něco bílého, posetého jakoby krví. Ježíš řekl: „Barličko, skrze Boží oko ses dívala na své děti. Na bílé skvrně poseté krví ti bylo ukázáno, že většina z nich pochází z prolité krve neviňátek, z hrůzostrašného zločinu, kterého se lidstvo dopouští na svých vlastních bezbranných dětech. Je to nejhroznější genocida této doby.“
26.8.2019
Během mše svaté jsem najednou viděla Pannu Marii při navštívení svaté Alžběty. Viděla jsem, jak je šťastná a jak svaté Alžbětě radostně vysvětluje, jak se to vše stalo, že našla u Boha milost a že nosí pod Srdcem Spasitele světa. U své sochy Matka Boží řekla: „Mária, viděla jsi, jak jsem se těšila na své děťátko. Tak by se měla těšit každá maminka, když jí Bůh požehná dítě.“ Byla mi ukázána mladá žena, která svedla kněze, a ještě se tím chlubila. Večer po mši svaté Pán Ježíš řekl: „Je to velmi těžký hřích. Zničila mého služebníka. Byla nástrojem ďábla.“ Chtěla jsem vědět, jestli za lidi na zemi můžou orodovat všechny duše v nebeském království, nebo jenom ty, které jsou ve květové krajině. Ježíš to vysvětlil: „Všechny duše nezávisle od toho, v jaké krajině v nebi žijí, mohou za lidi orodovat a pomáhat jim. Jen sami sobě už pomoci nemohou. Pomoci jimmohou jenom oběti a modlitby lidí na zemi.“
27.8.2019
Viděla jsem stromy v listové krajině. Měly hezké barvy a různé tvary listů. Pak jsem slyšela hlas: „Noemova archa“ a ukázala se mi i Viktorka, jak píše mé jméno. Ježíš mi vzkázal: „Barličko, ukázal jsem ti listovou krajinu. Noemova archa, to je kniha, kterou píšeš pro lidstvo. Je jen na svobodné vůli člověka, jestli ji přijme, nebo ne. Kdo jí uvěří, bude zachráněn. Viděla jsi, jak Viktorka píše tvé jméno. To proto, že i ona je součástí mého díla. Součástí této knihy.“
28.8.2019
Slyšela jsem hlas:„Spoluvykupitelka světa.“ Ježíš promluvil: „Moje Maminka má velké postavení v nebeském království a dělá všechno proto, aby zachránila co nejvíc lidí a přivedla je ke mně. Právem jí tento titul přináleží, protože se velkou měrou podílí na spáse světa, jak to vidíte i vy ve svých zjeveních.“
29.8.2019
Jelikož vím, že čím je krajina vzdálenější, tím je větší tma, chtěla jsem vědět, jak tam v té tmě duše žijí. Pán Ježíš mi to vysvětlil: „Barličko, duše vidí i ve tmě. Kdo byl jakým světlem na zemi, takovým světlem je i ve věčnosti a takové světlo také má. V jaké tmě žili lidé na zemi, v takové žijí jejich duše v nebeském království.“
Vzpomínám si, jak mi jednou Viktorka vyprávěla o větrech v nebeském království. Říkala mi, že Panna Maria jí to ukazovala svýma rukama. Řekla mi: „Babi, v květové krajině je někdy příjemný vánek, ale říkala, že v ostatních krajinách je i vítr, a ukazovala mi rukama, jak je silný. Když mi vyprávěla o větru v listové krajině, tak mávala rukama. Když vyprávěla o větru ve stonkové krajině, tak už jí ruce lítaly sem a tam, a když mi říkala o nektarové, její ruce do sebe navzájem narážely. Řekla mi, že je to vichřice.“Ježíš to vysvětlil takto: „I v nebeském království jsou klimatické podmínky. Jsou tam lesy, moře, louky, a proto je tam i vítr. Něco takového podobného, jako na zemi, ale ne úplně. Čím horší krajina, tím horší podmínky. Ale vítr v krajinách nefouká stále, tak jako stále nefouká ani na zemi.“
31.8.2019
Dnes mi byl ve snu ukázán muž, který je zatracený pro nelásku k Bohu a jeho kněžím. Po celý svůj život o nich zle mluvil a častoval je hanlivými nadávkami. Znám ho z města, kde jsem vyrůstala. Pak jsem se najednou ocitla v městské dopravě, kde seděli tři asi 13- až 14letí chlapci. Když vystupovali z autobusu, začali se mně i Valentínovi smát. Klaněli se nám a jeden z nich přistoupil k manželovi, chytil mu ruku, že mu ji jde políbit, ale ve skutečnosti na ní plivl. Pán Ježíš řekl: „Muž z tvého rodného města, Barličko, celý život bojoval proti mně a mým služebníkům, proto tak dopadl. Na těch třech chlapcích jsem ti chtěl ukázat dno z vašich budoucích utrpení. Mládež si z vás bude dělat legraci.“
3.9.2019
Měla jsem takový sen. Ocitla jsem se v překrásné krajině, v nějakém nádherném městě. Stála jsem tam na vyřezávaném dřevěném mostě s mužem, kterého znám. Most byl tak úžasný, že ani ten nejluxusnější nábytek na zemi tak nevypadá. Zábradlí bylo dokonalé. Byly v něm vyřezávané různé tvary a celé bylo porostlé popínavou rostlinou, na které kvetly velké voňavé růže. Pod mostem tekl žbluňkající potůček, na kterém plavaly barevné kachničky. Stála jsem a dívala se před sebe. Po pravé i levé straně byly jakoby historické barevné budovy a ve středu mezi nimi byla místo cesty ta řeka. Dívala jsem se na neobyčejně nádhernou, úchvatnou ulici zaplavenou velkým světlem. Vpravo jsem viděla neobvykle vysoké, třpytivé stromy a všude jsem vnímala jenom zeleň a květy. Muž mi stále něco vyprávěl, ale když jsem se probudila, zapomněla jsem, o čem to bylo. Jediné, co jsem si zapamatovala, bylo, že mi řekl: „Chtěl jsem ti ukázat, kam nejraději chodím.“ Jeho duše byla krásná. Pán Ježíš poznamenal: „Barličko, muž z květové krajiny ti ukázal oddychové a procházkové město pro dospělé.“ Zítra odjíždíme do Medžugorje.
7.9.2019
Panna Maria k nám promluvila těmito slovy: „Mám pro vás speciální překvapení, ale uvidíte ho, až když přijdete domů.“
9.9.2019
Slyšela jsem hlas: „Přiznám se, jsem ateistka.“
Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, slyšela jsi hlas ženy, která přišla do Medžugorje. Je ateistka a je velmi nešťastná, protože její život ji nenaplňuje. Moje Maminka se těší právě na takové lidi a pomáhá jim najít cestu k Bohu.“ Stále mi vypadávají vlasy. Místy mám už viditelnou pleš. Chtěla jsem vědět, kdy mě Pán Ježíš uzdraví, protože mi to slíbil. Pán Ježíš řekl: „Barličko, ještě nepřišel čas, Já svůj slib dodržím.“ Usmál se a zažertoval: „Vždyť ještě neumíráš.“ Odpoledne, když jsem se modlila, přišel ke mně anděl a z malého džbánku mi vylil na hlavu živou vodu. Ježíš dodal: „Valentíne, mrtvé potřebuje živé, proto jsem k Barličce poslal svého anděla.“
11.9.2019
Už jsme doma. Zjistili jsme, že pan Jaroslav v prologu k filmu Přátelé Eucharistie zveřejnil na internetu informace o nás a o Společenství přátel Eucharistie. Pán Ježíš promluvil: „Valentíne, Barličko, to je speciální překvapení, o kterém vám říkala moje Maminka.“
13.9.2019
Ve snu jsem viděla mnoho malých dětí. Byla jsem překvapená, protože všechny byly oblečené v pytlovině pískové barvy a na něco čekaly. Chlapci měli na hlavách kloboučky stočené do zvláštního tvaru a děvčátka měla ve svých rozpuštěných vlasech kvítek, také z pytloviny. Všechny děti stály a nedočkavě se dívaly před sebe. Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi dětičky ze stonkové krajiny čekající na tvůj křest. Ano, duše v této krajině mají opravdu šaty z pytloviny.“
Když jsem dnes na mši svaté pokřtila všechny potracené dětičky a všechna nepokřtěná zemřelá neviňátka, viděla jsem, jak se najednou ocitly v květové krajině. Radostí pištěly, tleskaly, poskakovaly… mohly se zbláznit radostí. Pán Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi jejich radost po křtu.“
17.9.2019
Když jsem se modlila, najednou bylo přede mnou Boží oko a viděla jsem, jak nad zemí létá bílá holubice a za ní černý pták. Pán Ježíš řekl: „Bílá holubice byl Duch Svatý a černý pták byl zlý duch, který se snaží zabít v lidech Ducha Svatého. To je velká hrozba pro lidstvo, protože lidé si místo působení Ducha Svatého vybírají zlého.“
18.9.2019
V mnoha chrámech se mezi lidmi vžil zlozvyk, že v průběhu mše svaté pijí vodu a pak jdou na svaté přijímání. Ježíš řekl: „Církví byl přijat Eucharistický půst minimálně jednu hodinu před přijetím Eucharistie, proto je jeho porušení hříchem. Každý člověk dokáže vydržet tu potřebnou hodinu.“
19.8.2019
Slyšela jsem smutný hlas: „Vdala jsem se za muslima.“
Ježíš dodal: „A teď to lituje. Každý, kdo mě zradí, toho bude litovat. Nedejte se zlákat sladkými řečičkami o krásném životě. Beze mě štěstí nenajdete a budete litovat, že jste mě zradili.“ Modlila jsem se a skrze Boží oko jsem viděla zem. Viděla jsem, jak se moře a oceány vylévají na pevninu a jak úplně měnily její tvar. Jak se měnily i světadíly, jak mizely různé státy a jak se měnila i Itálie. Jednou z ní byl ostrov, jednou poloostrov, pak se změnila na několik malých ostrůvků a zase na ostrov, přičemž jsem současně viděla, jak se mění jiné krajiny. Před mýma očima se měnil celý svět. Ježíš mi vzkázal: „Barličko, viděla jsi, jak se vyvíjela zem, jak se měnila a mění její tvářnost. Nic na tomto světě není stálé. Stálý je jenom Bůh.“
20.9.2019
Když jsem se modlila za umírající a v jejich jménu jsem litovala všech jejich hříchů a prosila o milosrdenství, slyšela jsem hlas: „Gregorovič“ a ukázala se mi milá, usměvavá polovina jeho tváře. Pán Ježíš řekl: „Barličko, děkoval ti, že jsi ho zachránila. Děkoval ti za modlitby. Půl tváře jsi viděla proto, že šlo o umírajícího člověka.“
21.9.2019
Viděla jsem ruku od ramene asi čtyřletého dítěte. Podle toho, co jsem kolem něho spatřila, bylo jasné, že to dítě někde leží. Kolem něho bylo samé haraburdí. Ručičkou něco hledalo. Pán Ježíš poznamenal: „Barličko, ukázal jsem ti umírající dítě v zemi, kde je teď válka. Ručičkou bezmocně volalo o pomoc. Bylo ti ukázáno, jaká zvěrstva se ještě dnes páchají kvůli ziskům a moci a jak tím nejvíc trpí děti.“
V Božím oku se mi ukázalo nebeské království a viděla jsem, jaké světlo je v jednotlivých krajinách. Květová krajina zářila jako slunce, ale za její hranicí již světlo ztrácelo na intenzitě. V listové krajině bylo dost silné světlo, ale ve stonkové již sláblo a v nektarové jsem viděla převážně už jen tmu. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak ke kometě, jejíž světlo na chvostu slábne až do ztracena. Nektarová krajina neměla konce a byla stále tmavší a tmavší. Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi nebeské království a krajiny, jak vypadají. V nektarové je také určitou dobu světlo.“
23.9.2019
Viděla jsem hořet zem, podmořské výbuchy, tsunami a oceány, jak zaplavují zemi. Viděla jsem i zaplavené státy, jak mizely ze zemského povrchu, a jak se měnila tvářnost země.
Pán Ježíš varoval: „Pokud se lidstvo nezmění, nezanechá své zhoubné ideologie a neobrátí se k Bohu, přijde Boží trest. Jaký, to jsi, Barličko, viděla.“ S Pánem Ježíšem přišel i páter Pio, který nás požehnal. Během dne jsem opět viděla skrze Boží oko zemi, jak ji moře a oceány zaplavují, jak se mění k nepoznání. Jak z některých států vznikají samé malé ostrůvky a jak mizí z mnohých krajin 2/3 pevniny. Viděla jsem oheň a celou tu hrůzu. Světadíly již nevypadaly jako teď, ale úplně, úplně jinak. Myslela jsem si, že ten oheň a výbuchy způsobily sopky, ale Pán Ježíš mi to vysvětlil: „Nebyly to jenom sopky, ale i oheň shora a válečné konflikty.“
24.9.2019
Skrze Boží oko se mi znovu ukázala země. Když jsem se na ni podívala, viděla jsem úplně jinou pevninu. Všechno bylo jiné. Svět se úplně změnil. Pak jsem viděla oblohu, jak se i ona mění. Jednou byla celá červená, jindy oranžová, pak žlutá, barvy v ní silně pulzovaly, vycházely i hrozivé záblesky a viděla jsem na ní i jiná znamení. Nakonec se ukázala tři světla zářivější než slunce a viděla jsem, že je to Nejsvětější Trojice. Vtom jsem spatřila, jak z nebe sestupuje na zem Ježíš zářivější než slunce, celý zahalený ve zlatě. Ale viděla jsem i to, jak se v okamžiku, kdy přicházel na zem, shlukli k pevninám velcí černí žraloci a bylo jich stále víc a víc. Pán Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi druhý příchod Krista. Země vypadala jinak, protože byla po katastrofě, kterou na lidstvo dopustil Bůh. Na žralocích ti bylo symbolicky ukázáno, jak démoni při posledním soudu čekají na své věrné. Čekají jako žraloci na svou kořist. Na obloze ti bylo ukázáno, jaká nebeská znamení budou provázet druhý příchod Krista.“
