25.9.2019
Dnes jsem si vzpomněla na město, které mi ukázal muž z květové krajiny. Budovy, na které jsem se dívala, vypadaly jako historické a měla jsem dojem, že jsou to něco jako cukrárny, kavárny… ba i restaurace. Když jsem chtěla vědět, jestli se nemýlím, Ježíš mi vzkázal: „Barličko, všechno je tak, jak jsi viděla. Tak, jako děti mají svá městečka, tak mají město i dospělí. Potkávají se v něm, relaxují, povídají si a těší se ze vzájemné přítomnosti.“
Dnes mi byla ukázána tvář jedné zahraniční zpěvačky, která je již velmi stará. Právě jsem se modlila růženec. Její tvář byla velmi škaredá. Valentín se zeptal Pána Ježíše, proč mi ji ukázal. Viděla jsem i její tělo. Ježíš řekl: „Barličko, ukázal jsem ti ji, abys viděla, jak se život člověka odrazí na těle i na duši. Pokud člověk vede dobrý život, je milý a laskavý, i když je jeho tělo poznačené starobou a podíváme se na něho, řekneme si, že je krásný, protože lidé vnímají nejen očima, ale i duší. Proto se také dobrý člověk cítí s takovýmto člověkem dobře a nevnímá to, že již není hezký. Na druhé straně, pokud člověk vede zlý život a jeho tělo je poznačené starobou, dobrý člověk ho vnímá, že je škaredý, a cítí se při něm špatně.“
Během adorace Pán Ježíš promluvil: „Proč jsem řekl, že lidé mají být při přijímání migrantů rozumní a prozíraví? Pustí si rozumný hospodář do domu člověka, o kterém ví, že je vrah, zloděj, násilník nebo vyznává jiného Boha, aby mu rozvrátil a zničil rodinu? Máte být milí a laskaví ke každému, ale nepouštět do domu, co tam nepatří, protože si tak zničíte svou rodinu. Každý je zodpovědný za svou rodinu.“
26.9.2019
Viktorka mi říkala: „Babi, Panna Maria mi vyprávěla o vesmíru. Řekla mi mnoho zajímavých věcí. Říkala mi o černé díře, že vznikla z nejzářivější hvězdy, která dělala zlé věci. Narážela do jiných hvězd, pohlcovala je a tak vznikla ta černá díra. Pak, že zanikla, začaly na zem padat meteority a to všechno způsobilo vyhynutí dinosaurů.“ „A co ti ještě vyprávěla Panna Maria?“ zeptala jsem se jí. Viktorka se usmála a řekla: „Babi, Panna Maria mi říkala i o Polárce. Že vznikla z duhovky, která hýřila všemi barvami, jaké jsou v nebeském království, a že když se ona narodila, svítila velmi jasně. Nazvala ji hvězdou lásky, protože svítila na znamení lásky, kterou projevil Bůh lidem, když jim dal Matku Spasitele. Říkala mi i to, že když se narodil Ježíšek, objevila se na nebi kometa, kterou pak pohltila jiná černá díra. A víš co, babi, ještě ti něco řeknu.“ „Co?“ zeptala jsem se. „Byla jsem opět v nebeském království.“ „Kdy?“ zeptala jsem se a ona hned na to: „No přece, když měla svátek. Na její jmeniny. Kdybys jen viděla, babi, jak krásně byla oblečená. Představ si, že měla širokou sukni. Vypadala jako princezna. Měla na ní takové barevné pruhy a na konci sukně byly ozdobné střapečky. Ty pruhy byly ze tří barev, které se po šířce sukně střídaly, a vršek měla ze zlata.“ „A jaké barvy byly ty pruhy?“ byla jsem zvědavá. Viktorka hned pokračovala: „Tyrkysové, limetkové a meruňkové. Kdybys viděla, jaká v nich byla Panna Maria krásná. Velmi ji miluji. Chtěla bych zůstat s ní, ale nemůžu. Vždycky se musím vrátit.“
Skrze Boží oko mi byla opět ukázána celá zem. Viděla jsem, jak ji zaplavují moře a oceány a jak se pevnina ztrácí pod mořskou hladinou. Na některých místech se voda změnila na červeno, fialovo a viděla jsem, jak mizí ostrovy, státy a celé světadíly. Nakonec mi byla ukázána celá zem pod vodou. Pán řekl: „Barličko, viděla jsi konec světa, zkázu, která přišla s druhým příchodem Krista. Jejím dovršením bude zatopení celé země a zánik všeho živého, co po té katastrofě zůstalo. Ty červenofialové plochy byly způsobené organickým rozkladem všeho, co se na pevninách nacházelo. Viktorka říkala pravdu.“
27.9.2019
Ve snu jsem viděla mladičkou ženu, která se vdala za staršího solventního pána, a pak mi bylo ukázáno, jak ho podvádí s jistým mladým mužem. Ježíš poznamenal: „Barličko, viděla jsi trend současnosti ve světě, kdy si mladé ženy vybírají velmi bohaté muže, aby měly bezstarostný život, a samozřejmě k tomu patří i mladý milenec.“
Během modlení mi byl ukázán Pán Ježíš, jak se prochází po nádherném parku. Měl oblečenou jednoduchou bílou tuniku, z čehož jsem usoudila, že je to asi vycházkové oblečení. Vlasy měl krásné, husté, velmi pěkně zvlněné a jeho chůze byl velmi elegantní. Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, viděla jsi mě na vycházce v květové krajině. Viděla jsi, jaká je krásná.“
Ten park mi spíš připadal jako lesopark, ale jiný než na zemi. Stromy byly listnaté i jehličnaté, svěží zelené barvy a po celém parku rostla hustá jablečně zelená asi 10 cm vysoká tráva, která se všude, kde přešel Ježíš, znovu vzpřímila. Vnímala jsem ji jako velmi jemnou a hebkou. Pán se zdál dost vysoký. Viděla jsem ho v lidské podobě.
28.9.2019
Dnes mi Majka řekla: „Mami, měla jsem takový sen. Přes okno jsem viděla, jak po obloze kráčejí dvě nádherná zvířata. Kráčela velmi ladně a vznešeně jakoby po neviditelné cestě, zprava doleva. Byl to zvláštní slon a ještě jedno zvíře, jaké tu na zemi neznáme. I slon vypadal jinak. Byl majestátný. Na hlavě měl výrazný hrbol, zvláštně vysoké čelo, chobot měl širší a kratší, neměl kly. V porovnání s pozemským slonem měl menší uši, měl kratší tělo a měl výrazný hrb mezi lopatkami. Hřbet mu klesal směrem dozadu, ocas měl krátký a bez štětin. Celé jeho tělo bylo hladké a lesklé, kůže nebyla zkrabatělá. Měl ocelově modrou barvu a na obou bocích těla byly na něm zrcadlově rozmístěny dokonalé kulaté skvrny, větší i menší, kaštanové barvy. Druhé zvíře kráčelo vedle slona. Mělo asi 20 cm dlouhou, jemnou jakoby hedvábnou srst medově zlatisté barvy, na břichu a tlapkách byla srst o něco světlejší. Ocas byl krátký, spuštěný, připomínal mi ocas rysa. Zvíře mělo tělo dlouhé asi 150 cm a vysoké bylo asi 90 cm. Tlapy mělo silné a výrazně kulaté jako u kočkovitých šelem. Oči mělo tmavé a poměrně velké, nos byl podobný jako u lva. Celkový výraz a papula byly zvláštní, ne jako známe u psovitých nebo kočkovitých šelem, ale byl velmi roztomilý. Malé vztyčené uši byly pokryté srstí, která visela přes ně. Při pohybu srst tohoto zvířete půvabně povívala a bylo vidět, že je jemná a hebká. To zvíře neumím přirovnat k ničemu, co znám. Zavolala jsem Viktorku k oknu a ukázala jí ta zvířata. Dívala se na ně a vůbec nebyla překvapená. Naopak, usmála se a řekla mi: „Taková zvířata jsou v nebeském království i v jiných barvách a to druhé zvíře se v nebi volá Korka a slon je i velký, malý i tečkovaný a na ty větší se můžou děti i posadit.“ Dcera Majka dostala dar od Boha. Umí hezky kreslit, tak mi ta zvířata, jak je viděla, namalovala. Pán Ježíš to potvrdil: „Majka viděla nebeská zvířata.“
29.9.2019
V jedné vesnici blízko Košic jsme měli odpoledne již čtvrté setkání s lidmi, kteří mají zájem o Boží dílo a o Společenství přátel Eucharistie. Tato setkání nám vždy zorganizují dvě sestry a s láskou nám poskytnou i svůj dům. Pán Ježíš řekl: „Jsou to mé milované dcery. Mám jejich rodiny rád.“
30.9.2019
Moje dcera Majka měla ve snu takovéto vidění. Ukázala se jí starší černovlasá asi 55letá žena se šátkem převázaným přes čelo. Pak se jí ukázalo jméno MINGI. Vtom viděla, jak jsem já s Valentínem vešla do pokojíku a ona nám ukázala stigmata po trnové koruně. Sundala si šátek a řekla mi: „Přilož mi na čelo látku, získáš tak ode mě vzácnou relikvii. Nikdy jsem to nikomu nedovolila, jenom teď vám.“
Přiložila jsem k její hlavě látku, na které po doteku zůstala krev. Z té látky jsem dala i Majce. Byla z toho velmi šťastná. Ježíš poznamenal: „Přihlásila se vám sv. Mingi, protože i ona chce být vaším patronem.“
1.10.2019
Ve snu mi byly ukázány čtyři obyčejné sáčky. Každý byl převázaný tenkou šňůrkou do mašličky a na každém bylo napsáno jméno: Na prvním bylo napsáno Valentín, na druhém Barlička, na třetím Majka a na čtvrtém Viktorka. Pak jsem slyšela hlas: „Toto je život Kováčových.“ Ježíš řekl: „Anděl tím řekl: Již nežijí svůj život, ale svůj život odevzdali do Božích rukou.“
S Pánem Ježíšem přišla i svatá Terezka, Děkovala nám, že k ní stále přicházíme a vzdáváme jí u relikvie úctu.
2.10.2019
Skrze Boží oko jsem se z obrovské výšky dívala na nějakou krajinu. Byla mi ukázána rozsáhlá pevnina a moře. Nejprve jsem nechápala, na co se vlastně dívám, protože na naši zem se to vůbec nepodobalo. Až když jsem se dívala déle, pochopila jsem, že je to květová krajina. Viděla jsem celou její pevninu, všechna její moře a všechna její jezera. Celá ta krajina vypadala jako velký, zelený kontinent z velké části obklopený oceánem. Oceán byl krásné modré barvy, místy šel do tyrkysové. Pevnina byla v různých odstínech zelené, ale někde byla i barevná. Byla mi ukázána různá místa v této krajině. Dívala jsem se na tu nádheru a viděla jsem modré moře, ve kterém plavaly tyrkysové ryby. Příroda u moře byla limetkové barvy a postupně do hloubky pevniny byla tmavší a tmavší. Obloha nad ní byla světle růžová. Viděla jsem i další místo, kde příroda byla olivově zelená a obloha nad ním byla jasná s nádechem do něžné žluté a moře bylo růžovo-žluté. A viděla jsem i místa, kde stromy byly barevné. Buď byly žluté, nebo meruňkové, některé růžové… přičemž všechny barvy byly nepopsatelně něžné. Bylo mi ukázáno, že každá oblast v této krajině je svým zbarvením jiná a že i obloha není všude stejná. Na některých místech byla i meruňková a někde dokonce i světle fialová. Jak jsem se tak dívala na tento rozsáhlý kontinent, všimla jsem si, že přicházejí tmavě fialová mračna a že se krajina ponořuje do zvláštní fialové tmy. Ježíš řekl: „Barličko, viděla jsi den a noc v květové krajině a viděla jsi i to, jak vypadá tato krajina.“
3.10.2019
Skrze Boží oko jsem se opět z výšky dívala na květovou krajinu a byly momenty, kdy mi byla i přiblížena. Tehdy jsem viděla i pohoří a nížiny. Zůstala jsem však překvapená, protože mi bylo ukázáno, že krajinky, na které jsem se předtím dívala, již mají jinou barvu, a moře také. Celá květová krajina postupně nabírala různé barvy a já jsem nechápala, jak je to možné. Bylo mi ukázáno moře, které bylo nejdřív modré a najednou se začalo měnit na růžové, nebo mi byla ukázána velká zelená plocha lesa, která byla nejdříve tmavě zelená, pak limetková a postupně se měnila do žluta a opět na tmavě zelenou. Nerozuměla jsem tomu, proto jsem prosila Ježíše, aby mi ukázal víc, abych pochopila ty zvláštní jevy a dokázala je přesně v knize popsat. Bůh vyslyšel mou prosbu a ukázal mi, jak z jednoho místa kontinentu vychází nádherné Světlo, tak úchvatné a krásné, že jsem se nemohla vynadívat. Cítila jsem, že tam žije Bůh. To Světlo bylo nejdřív žluté, po chvíli se změnilo na světle zelené, pak na krásnou žlutou, z ní přešlo do malinových odstínů a do různých odstínů růžové a nabíralo také barvy, jaké ani neumím pojmenovat. To Světlo z tohoto místa neustále vycházelo a rozlévalo se do okolí, ale ne na celou květovou krajinu, jenom na určitou plochu. Pak mi bylo ukázáno další Světlo, které putovalo nad celou květovou krajinou, kromě míst, kde se již Světlo rozlévalo. To putující Světlo také neustále měnilo svoji barvu, a tak jako měnilo barvu, měnilo i svůj vzhled. Jednou to byla velká skvrna, později oblak, pak takový zvláštní dlouhý pruh a neustále měnilo svůj tvar. Pomaloučku, pozvolna přecházelo nad celou krajinu a viděla jsem, že se změnou barvy Světla se měnila i barva krajiny, nad kterou právě přecházelo.
Pán Ježíš to vysvětlil: „Barličko, viděla jsi Boží Světlo, které Bůh připravil pro své nejvěrnější, kteří byli trvalým světlem na zemi. To Světlo vychází tak, jak jsi to vnímala z místa, kde žije Bůh, a šíří se jenom do těch nejkrásnějších pěti ulic a dalších osmnácti. Putující Světlo, které jsi viděla, je také Boží Světlo, které Bůh připravil pro své věrné, kteří putovali k němu a teď Bůh putuje k nim prostřednictvím tohoto Světla. To Boží Světlo mění neustále svůj tvar a barevnost a vytváří úžasně barevné scenérie. Mění tak neustále vzhled krajiny a vyvolává v ní různé barevné efekty, čímž ji odlišuje od krajin na zemi, které jsou v porovnání s nebem velmi fádní.“
Dnes byl Valentín ve městě, a když se vrátil, vyprávěl mi, co se mu přihodilo. Říkal mi, že když vycházel ven z Auparku směrem k autobusu, kterým vždy jezdíme domů, našel se na opačné straně nákupního centra. Nechápal, jak se to stalo. Pán dodal: „Ano, Valentíne, byl jsi přemístěn na jiné místo. Tím jsem ti chtěl ukázat, že odteď už nebudeš tam, kde chceš být ty, ale budeš tam, kde chci Já. Odteď patříš už jenom mně.“
4.10.2019
Valentín měl telefonát od vydavatele knihy. Korektorce se některé věci nelíbily, což ho znejistilo, a proto se rozhodl, že vydání knihy zatím pozastaví. Ježíš promluvil: „Čekám na jeho odpověď a pak se k tomu vyjádřím.“
7.10.2019
Skrze Boží oko jsem viděla nad celou květovou krajinou létat zářivě bílou holubici. Dnes mi bylo ukázáno, co se se Světlem děje. Viděla jsem, jak z místa, kde žije Bůh, neustále vycházelo a jak se postupně rozlévalo do všech stran této nádherné krajiny. Rozlévalo se takovým způsobem, že každým směrem putovalo v jiném tvaru, v jiné barvě a stále se měnilo. Pak jsem spatřila, jak se na jednom místě zastavilo a začalo mírně pulzovat. Postupně se změnilo na Boží oko, ve kterém se ukázala Nejsvětější Trojice. Totéž jsem viděla na jiném místě a také na dalších. Chápala jsem to tak, že putující Boží oko je něco podobného jako svatostánek na zemi, s tím rozdílem, že duše v Božím oku Boha vidí, a my lidé ve svatostánku ne.
Pán Ježíš řekl: „Správně jsi to pochopila, Barličko. Duch Svatý ti dává poznání a skrze něho skrze Boží oko vidíš to, co vidíš.“
8.10.2019
Celou noc mi byly ukazovány koncentrační tábory a věci, které se tam děly. Nemohla jsem spát a bylo mi z toho všeho zle. Pán Ježíš mi vzkázal: „Barličko, ukázal jsem ti ty hrozné věci proto, abys viděla, jakých zvěrstev se člověk dokázal a dokáže dopustit. Bylo ti velmi zle, i mě bylo velmi zle, když jsem se na tyto věci díval.“
9.10.2019
Chtěla jsem vědět, jak je to s tím nebem. Vím, že je nekonečné, a přitom jsem viděla květovou krajinu jak kontinent. Ježíš řekl: „Vysvětlím ti to, Barličko. Nekonečné nebe znamená, že je velmi velké a že se podle potřeb neustále rozpíná.“
10.10.2019
Ve snu mne navštívila žena, které jsem pomohla dostat se z očistce. Znám ji a znám i její život. Ukázala se mi asi jako 55letá s krátkými, úplně sivými vlasy. Stála u dřevěné židle v obyčejných šatech a mile se usmívala. Její tvář byla krásná a překypovala štěstím. Viděla jsem, že žije v nektarové krajině, ale jednu věc jsem nechápala. Nechápala jsem, proč ji vidím v takovém věku. Myslela jsem si, že v nebeském království jsou všichni mladí.
Ježíš to vysvětlil: „Barličko, ta duše vypadá přesně tak, jak jsi ji viděla. Je šťastná a krásná, protože v nebi jsou všechny duše krásné. Její podoba a vlasy, to je její odměna za život, který vedla na zemi. Když žila, tato žena nehledala pomoc v katolické Církvi, ale někde jinde.“
11.10.2019
Překvapila mě tato odpověď, proto jsem chtěla vědět, na kolik let vypadají duše v nebeském království.
Ježíš promluvil: „Ve věčnosti duše nemají věk, protože nestárnou, ale mají podobu člověka v určitém věku. Děti mají podobu člověka ve věku od 2 do 12 let. Mládež má podobu člověka ve věku od 12 do 18 let a dospělí mají podobu lidí ve věku od 18 do 60 let. Každý vypadá tak, jak si to svým životem zasloužil.“ Valentínovi volal vydavatel knihy. Měl množství důvodů, proč má obavy knihu vydat a že by bylo dobře počkat.
12.10.2019
Pán Ježíš mu vzkázal: „Dostal jsi nabídku a čekal jsem, jestli řekneš ano, nebo ne. Já nepotřebuji slyšet proč ne, ani žádné důvody, protože já je znám. Vymaž knihu, kterou jsi dostal od mých poslů, a ať ji vymažou i ti, kterým jsi ji poslal.“
14.10.2019
Pán Ježíš řekl tento příběh: „Byl jednou jeden muž, který se chtěl dostat do města tužeb a přání. V jízdním řádu zjistil, že tam jede vlak. Přišel na stanici a čekal, až přijede. Vlak přijel. Najednou začal mít pochybnosti, jestli je to správný vlak a zda skutečně jede do toho města. Spatřil svou dobrou známou a zeptal se jí na její názor. Řekla mu: ‚Podívej, nevidíš, jaká má křiklavě červená sedadla? Co si o tobě lidé pomyslí, když tě uvidí na takových sedadlech? Já bych na tvém místě ještě počkala na jiný vlak s tvými oblíbenými modrými sedadly.‘ Najednou se ve stanici objevil další muž. Vlak se již pomalu rozjížděl. Nově příchozí muž se jich zeptal: ‚Kam jede ten vlak?‘ ‚Do města tužeb a přání,‘ odpověděli mu. Když to uslyšel, rozběhl se a rychle nastoupil. Muž na stanici se šel podívat do jízdního řádu, kdy pojede další vlak, a zjistil, že žádný další nejede. Ten, co odjel, byl jediný.“
