„Dobře se zamyslete nad těmito příběhy, abyste pochopili vše, co v sobě skrývají. Abyste viděli.“
Ježíš Kristus
„Jestliže ty příběhy budete číst jen smysly a povrchně, budou se vám zdát všední. Když objevíte hloubku, co skrývají, zjistíte, že mnoho lidí by se v nich našlo. Jestliže vám vaše srdce a svědomí napoví, že k nim patříte i vy, je milostivý čas na změnu a pokání.“
1.2.2023
Příběh první.
Byl jednou jeden muž. Byl nešťastný neboť měl pocit, že ho nikdo nemá rád, nikdo ho nechápe a že vše co dělá, je špatné. Měl problémy v rodině, v práci, všude kde vstoupil a působil. Když tak jednou na vycházce ve městě přecházel kolem kostela, zahlédl tam žebrat bídně oblečeného člověka. Bylo mu ho líto, přišel k němu, že mu tam hodí pár drobných mincí, ale když přišel k němu a viděl, že se na něj mile usmívá, zeptal se ho jen tak, aby řeč nestála, jak se má. Odpověděl mu, že dobře. Muž zůstal překvapený: „Říkáte, že se máte dobře. Jak se můžete mít dobře, když žebráte?“ Bídný člověk na něj mile pohlédl a začal mu vyprávět: „Víte, já nemám nic. Nemám kde bydlet, nemám žádný majetek, nemám žádné peníze, ale jsem šťastný.“ „Jak můžete být šťastný, když takto trpíte?“ Zeptal se ho muž. „Povím vám to.“ Odpověděl žebrák a dál pokračoval: „Byl jsem bohatý. Měl jsem všechno. Prosperující firmu, manželku, děti, krásný dům s bazénem, v podnikání se mi dařilo, ale i tak jsem nebyl šťastný. Pracoval jsem od rána do večera, byl jsem stále nespokojený a nervózní. Nevěnoval jsem se rodině, ale všechno jsem věnoval mému podnikání. Nastaly zlé časy, přestalo se mi dařit, začal jsem mít problémy a firma šla do krachu. Byl jsem z toho tak vykolejený, že jsem všechnu svoji nervozitu přenášel do rodinných vztahů a byl jsem zlý k manželce i k dětem. Ubližoval jsem jim a došlo to až do takového stádia, že se manželka se mnou rozvedla a přišel jsem o všechno. Přišel jsem i o dům a nezůstalo mi nic. Stal jsem se bezdomovcem a začal jsem být odkázaný na pomoc druhých lidí, na jejich laskavost a dobrotu. Hanba, nehanba, začal jsem žebrat tady, u kostela, jak mě vidíte a jednou, když už všichni lidé vyšli z chrámu a už byl prázdný, osmělil jsem se do něj vstoupit. Nesměle jsem přišel ke svatostánku a padl na kolena. Neuměl jsem se modlit, nevěděl jsem, co mám říct, ani o co Pána prosit, tak jsem mu jednoduše řekl: Pane Ježíši, prosím tě jen o jedno, abych našel ve své duši pokoj. A náhle jsem pocítil něco, co jsem ve svém živote nikdy necítil. Jakoby mě objal laskavý Otec a hladil mne po hlavě. Náhle jsem začal vnímat nepopsatelnou lásku a pokoj a to, co jsem předtím vnímal, že je zlé, náhle zmizelo a cítil jsem se nesmírně šťastný, neboť jsem věděl, že nejsem už sám ve svém trápení, že je tu někdo, komu na mně záleží, kdo mě má rád a ten pokoj a štěstí mě už nikdy neopustily. Pochopil jsem, že kdo hledá pokoj a štěstí na tomto světě, nikde ho nenajde. Najde ho jedině u svého Stvořitele, neboť jen On ho umí dát.“ Muže tato slova velmi povzbudila, žebrákovi poděkoval a směle vstoupil do chrámu.
Příběh druhý.
Bylo jedno království. V tom království vládl velmi dobrý král se svojí mamkou královnou, obklopený věrnými dvořany. Poddaní v tomto království se měli dobře, neboť věděli, že se mohou na svého krále vždy obrátit, že on vždy spravedlivě rozhodne a vyřeší všechny jejich spory a problémy. Ale ne vždy se mohli k němu dostat, protože žil na zámku. Byl obklopený dvořany, proto si poddaní hledali různé cestičky a zjistili, že je dobré oslovit ty dvořany a zvlášť královnu mamku, protože věděli, že její syn jí nic neodmítne oč ho poprosí, a to i tehdy, když to předtím nebyl tak ochotný udělat. Uvědomili si, jak je důležité obracet se na jeho dvořany a zvlášť v beznadějných případech prosit o pomoc jeho dobrou mamku.
Příběh třetí.
Vedle toho dobrého království bylo jiné království, kde vládl velmi zlý král. Jeho poddaní ani nevěděli, jak vlastně vypadá, protože vždy chodil zahalený v černém. Vyžíval se v tom, když jim mohl ubližovat a ovládat je. Zjistil, že nejlépe se dají ovládat, když mají strach, a proto ho šířil po celém království. Strašil je různými chorobami, tím, že když ho nebudou poslouchat, že s nimi rázně zatočí a mladé muže strašil zase tím, že když mu nebudou oddaní, tak je nažene do války, která zuřila v sousední zemi. V tomto království vládl strach. Lidé se báli už všeho. Báli se jeden druhého, že ho udá, báli se vyslovit svůj názor, že budou potrestaní a vládce měl velkou radost, jak je ovládá. Lidé si ani neuvědomili, že se stali otroky strachu a že se vzdali své svobody. Ale byli tam i tací, co nechtěli žít ve strachu a rozhodli se utéct do království, kde vládl ten dobrý král. Ti, co se tam dostali, volali ty z černého království, aby udělali to stejné, zbavili se strachu a stali se opět svobodnými. Ti, co je poslechli, byli šťastní a ti, co zůstali a nechtěli změnit svůj život, zůstali otroky navěky.
