17.2.2021
Příběh první.
Bylo jednou jedno království. Král byl spravedlivý a moudře vedl svoji krajinu. V království byla dvě velká města, která byla věrná a oddaná svému panovníkovi, ale postupem času se v nich začal rozmáhat hřích. Lidé přestali respektovat pravidla, která jim stanovil pro pokojný a radostný život. Vedení města si stanovila svá pravidla, a to taková, aby obyvatelé města nebyli v ničem omezovaní. Panovník viděl, že je zle, proto k nim posílal své posly, aby se vrátili nazpět k životu, který vedli, ale marné bylo jeho úsilí. Posly buď s výsměchem vyhnali, nebo i zbyli a vyhodili. Panovníkovi posílali výsměšné a rouhavé odkazy. Pohár jeho trpělivosti ale přetekl. Nahněval se a poslal na města svoji armádu. Města obklíčil, aby nikdo nemohl utéct a vyzval je, aby se vzdali a tak v nich mohl nastolit pořádek. Vedení prvního města se postavilo proti, vyburcovali občany a ze všech bojeschopných mužů postavili též svoji armádu. „Nám tu nikdo nebude určovat, jak máme žít. My si budeme dělat co chceme, my tě, náš milý panovníku, už více nepotřebujeme. “Otevřeli brány a vyrazili do útoku. Panovník měl velmi silnou armádu, proto je bez problémů porazil a celé město zničil. Neměl z toho radost, ale jiné řešení nebylo.
Vedení druhého města se zachovalo jinak. Žili v něm lidé, kteří byli nešťastní z toho, jak se tam žije a jak hřích ovládl jeho obyvatele. Začali se modlit za obrácení jeho zbloudilých obyvatel a poslali k němu své posly, aby byl k nim milosrdný a odpustil jim jejich nerozumné jednání. Otevřeli brány města a přivítali ho. Děkovali mu, že jim otevřel oči a začali žít znovu spořádaným životem, podle pravidel, které jim panovník stanovil. Ve městě znovu zavládl pokoj a láska a on jim za odměnu daroval všechno bohatství zničeného města.
Příběh druhý.
Byl jednou jeden člověk, který si umínil, že bude bohatý, aby si mohl v pohodě užívat svůj život. Podřídil tomu všechno, nebral ohledy na nic a na nikoho. Dařilo se mu a majetek mu utěšeně rostl. V tomto duchu vychovával i své dva malé syny. Manželka od něj odešla, protože nedokázala s takovým diktátorem a egoistou žít. Když zestárl a zeslábl, už nebyl schopen se sám o sebe postarat. Proto prodal všechny své nemovitosti, nakoupil za ně cennosti a spolu s velkým množstvím peněz to uložil do krásné zlaté, drahokamy vykládané truhlice. Zavolal si své dva syny a řekl jim, že jednomu z nich to dá a nastěhuje se k němu, aby tam mohl prožít zbytek svého života. Sebral truhlici a vydal se s nimi k nedalekému rybníku. Řekl jim, že kdo dříve přeplave na druhý břeh a zpět, a doběhne k němu, ten bude vítěz a dostane všechno. Bratři se rozběhli a skočili do vody. Ze začátku plavali jeden při druhém, ale když už byli někde v půlce, jeden začal zaostávat. Zoufalý se chytil svého bratra za nohy a začal boj. Nakonec se mu podařilo svého bratra utopit. Pokračoval v plavání pokojně dál a s výkřikem: „Já jsem vítěz“, dorazil ke svému otci. Otec se ho zeptal: „Kde je tvůj bratr?“ A on na to: „Co já vím, já se nestarám, co on dělá. “Chytil truhlici a dal se na odchod. Otec se pustil za ním. On se otočil a zarazil ho: „Otče, doteď jsi se uměl o sebe postarat, tak se o sebe postarej i nadále. Já se o tebe starat nebudu, mám tolik práce a starostí, že si to nemůžu dovolit. Jen si pěkně zůstaň tam, kde jsi byl doteď.“
Příběh třetí.
Hospodář měl velký selský dvůr. Choval na něm množství všelijaké drůbeže. Rozhodl se, že ho zkrášlí, aby nebyl takový obyčejný a koupil si překrásného páva. Páv se začal pyšně předvádět před každým, kdo se objevil v jeho blízkosti, roztahoval nádherný ocas a jestliže někdo, nedejbože nevšímavě přešel kolem, upozorňoval na sebe silným skřehotem. První se vrhl na potravu, když jim ji hospodář donesl a když jedl, ostatní museli čekat až skončí. Všichni obyvatelé dvora to jen mlčky snášeli. Jednou ale kolem šla liška. Uviděla páva a hned dostala chuť na takového krásného ptáka, kterého viděla poprvé ve svém životě. Podhrabala se pod plotem a skočila na něho. Ten se začal bránit, skřehotat a volat o pomoc, dokud si toho nevšiml hospodář a lišku od něho neodehnal. Na páva byl ale strašný pohled. Namísto krásného opeřence tam stál skoro úplně až na kůži oškubaný a nešťastný pták. Osazenstvo dvora bylo nadšené, velebili lišku a hněvali se na svého pána, že ji nenechal dokončit to dílo zkázy. Páv se úplně změnil. Už neskřehotal a poslušně čekal, dokud se všichni nenají. Až potom si dovolil jít ke krmítku, aby snědl to, co mu zbylo. Nevyhledával nejlepší místo na spaní, čekal až se všichni uloží a v tichosti si lehl na poslední místo. Lišce to ale nedalo pokoje. Rozhodla se znovu navštívit selský dvůr a něco ukořistit. Když už všechno osazenstvo spalo,znovu potichoučku podlezla plot a chytila první slípku, co jí přišla do cesty. Páv to spatřil a hned se s hlasitým skřehotem vrhl na lišku. Začal nerovný souboj a i když páv bojoval jako lev, nakonec ho liška zardousila. Mezitím se ale na hlasitý křik vzbudil i hospodář a lišku odehnal. Všechno osazenstvo s hlubokým zármutkem obcházelo mrtvé tělo páva a všem bylo líto, že už není mezi nimi ten úžasný pták, který se tak hrdinsky pustil do boje s liškou, aby jí zabránil ulovit co i jen jedinou slípku.
