25.2.2020
Příběh první.
Zvířata se rozhodla, že i oni si zvolí svého krále. Všichni se sešli na velké louce a volby začaly. První se přihlásil slon: „Já jsem nejlepší kandidát na krále zvířat. Jsem z vás nejsilnější a největší. Nikdo se mi nevyrovná.“ Ale zvířata ho hned umlčela: „Ty nejsi dobrý kandidát, neboť všude kde jdeš všechno rozdupeš a ničíš ani stromy neobcházíš, ale je polámeš, když ti stojí v cestě. Nechceme takového krále.“
Jako druhý se přihlásil nosorožec: „Ze mne by byl velmi dobrý král, jsem silný, nikdo mě nedokáže porazit, zvolte si mne.“ Ale i toho zvířata umlčela: „Ty kudy chodíš, do každého rýpeš tím svým rohem, nikoho nenecháš na pokoji, nikdo, kdo se k tobě přiblíží, si nemůže být jistý svým životem. Nechceme takového krále.“
Jako třetí se přihlásil hroch: „Já bych byl pro vás nejlepší alternativou. Jsem silný, nikdo mě nedokáže porazit. Zvolte si mne za krále.“ Ale zvířata umlčela i tohoto kandidáta: „Nechceme takového krále, který se celý život válí v bahně a je celý špinavý.“
Jako čtvrtá se přihlásila žirafa: „Zvolte si mne za krále. Já jsem nejvyšší, nikdo nemá hlavu tak vysoko jako já. Kromě toho jsem velmi mírumilovná, neubližuji nikomu z vás.“ Ale zvířata umlčela i ji: „Ty nemáš ráda dravá zvířata, nesnášíš je, stále něco proti nim máš, stále jim něco vytýkáš.“ „Ale já musím, vždyť oni nám škodí, honí nás, i loví a zabíjejí nás. Nemohu se na to mlčky dívat a tolerovat to.“ Ale zvířata ji překřičela: „Pryč s ní, my nechceme takového krále, co má vždy něco proti dravcům.“
Náhle se ozval sup: „Nejlepším králem by byl lev. Podívejte se, jak je krásný, mladý a zdatný. A ta nádherná hříva, to ho předurčuje být králem zvířat. “Hyena, šakal a velká zvířata slon, nosorožec a hroch hned začali skandovat: „Lev, lev, lev, ať lev je naším králem.“ Hlas antilop a gazel, které protestovaly proti tomu, nebylo v tom křiku slyšet. Umlčeli je tím, že když lev bude králem, nechá je na pokoji a budou se moci dosyta a beze strachu pást, kolik jen chtějí a že je čeká krásná a bezstarostná budoucnost.
Tak si zvolila zvířata za svého krále lva. Na to se ozval tygr: „Lev je sice králem, ale on nechodí do džungle. Zvolte i mne za krále džungle.“ Ale zvířata křičela: „My už máme krále, nechceme, aby byl další král džungle. My chceme, aby v džungli kralovala královna. My chceme královnu a ne krále.“ Tu se přihlásila anakonda: „Já jsem ten nejlepší adept na královnu džungle. Pohleďte jaké mám krásné dlouhé tělo, nikoho neruším, pokojně odpočívám na stromech a silná jsem dost, abych v džungli udržela pořádek.“ Velká zvířata a lev hned spustili řev: „Anakonda, anakonda, ať žije nová královna džungle.“ Hlas malých a slabých zvířat, která se ohrazovala, že je zabíjí a požírá, zanikl v tom křiku a tak se královnou stala anakonda.
Co se stalo po volbách. Ze lva se nestalo mírumilovné zvířátko. Na své sliby, které dal slabším zvířatům hned zapomněl a ještě s větší vervou se pustil do jejich lovení. Velká zvířata žila v pokoji dál, na ně si netroufal a supi, hyeny a šakalové, ti měli ráj. Tolik potravy, co jim zůstalo po lvech ani nestačili konzumovat. A anakonda? Ta sežrala každého, kdo se k ní přiblížil, i s chlupy.
Přemýšlejte, co jsem tím příběhem chtěl říct.
Ježíš
Příběh druhý.
Byli dva bratři ateisté. Celý svůj život zasvětili budování kariéry. A dařilo se jim. Měli dostatek peněz na vše, po čem jen zatoužili. Začali proto hýřit a zúčastňovat se bujarých zábav. Zkrátka si žili na vysoké noze a neodepřeli si žádný požitek, který se jim naskytl. Až jednou, když se nad ránem vraceli po prohýřené noci posilněni alkoholem, ve velké rychlosti nezvládli zatáčku a měli vážnou dopravní nehodu. Oba dva měli poškozenou páteř a zůstali na invalidním vozíku.
Snášeli to velmi těžce. Náhle se jim zhroutil celý svět. První upadl do velké deprese, uzavřel se do sebe a před světem, a skončil v těžkém psychické stavu na psychiatrii. Druhý si vzpomněl na své dětství a na svoji babičku, jak mu vyprávěla o Bohu. Zavolal si mladého kněze, který se mu začal věnovat každý den. Postupně byl připravený přijmou všechny svátosti. Při generální zpovědi se mu promítal celý jeho marnivý život a náhle pochopil, že to, co se mu stalo, nebyla tragédie, ale bylo to pro jeho dobro. Nebýt této nehody, jeho život by nadále plynul v bezduchých zábavách hledání štěstí, které mu stále unikalo a nemohl ho najít. Teď, i když na vozíčku, se cítil šťastný, neboť už nebyl sám. Měl při sobě toho nejlaskavějšího přítele, kterému svěřil do rukou celý svůj následující život, který ho nikdy neopustí a nezklame.
Možná znáte někoho, kdo hledá a neumí najít správnou cestu. Zkus mu poradit, jak ji najde.
Ježíš
Příběh třetí.
Nastalo jaro. V jedné krásné zahradě se usídlilo několik párů zpěvavých ptáčků, kteří umocnili její krásu svým zpěvem. Párek kukaček si hledal místo, kde by se usadil. Když přelétali nad zahradou, slyšeli a viděli, že je plná zpěvavých ptáčků, tak se rozhodl, že se tam usadí. Postupně zjistili, kde mají ptáčci hnízda. Sameček kukačky odlákal ptáčka sedícího na vajíčkách a kukačka tam zanesla svoje vajíčko. Aby to nebylo ptáčkovi nápadné, jedno vyhodila. Tak postupně obsadili všechna hnízda zpěváčků. Za nějaký čas se vylíhla z vajíček mláďátka. Kukaččí mládě bylo vždy hladové, rodiče mu museli od úsvitu do západu nosit potravu. Mládě, jak rostlo, postupně vyházelo z hnízda sourozence až zůstalo v hnízdě jen samo. Celá kolonie zpěváčků tak usilovně pracovala a krmila kukaččí mláďata. Namísto zpěvu se v zahradě ozývalo je hlasité KU-KU.
Přemýšlejte, co vám to připomíná.
Ježíš
